Dopady pandemie covid-19 na obvyklé aktivity a mobilitu městského obyvatelstva – průběžné výsledky sociologického průzkumu

Pandemie covid-19 bezesporu měla a stále má na naše životy a životní styl výrazný vliv. Mimo jiné změnila naši mobilitu a dopravní chování. V důsledku pandemických opatření lidé začali upravovat a měnit své navyklé vzorce chování. Část svých aktivit museli zrušit a část jich přešla do virtuálního prostoru, případně byla jejich četnost a forma změněna. Lze očekávat, že řada změn bude trvalejšího charakteru a zůstane i po skončení pandemie.

Jaké tedy jsou dlouhodobé dopady pandemie na naše aktivity a mobilitu?  Kde lze očekávat největší změny oproti zažitým vzorcům chování před pandemií? A jsou tyto změny žádoucí z pohledu směřování k udržitelné mobilitě?  Na tyto otázky se snaží odpovědět tento článek.

Data, která jsou zde prezentována, byla získána v rámci tří sociologických šetření (realizovaných během prvního lockdownu na jaře v roce 2020, druhého lockdownu na podzim 2020 a na jaře 2021 opět během největších omezení pohybu) mezi městskými obyvateli ČR staršími 18 let, kteří před vypuknutím pandemie pracovali nebo studovali. Důležité je, že se výzkum obracel stále na stejný vzorek obyvatel, je tak možné sledovat vývoj jejich chování po celou dobu. Respondentů, kteří se zúčastnili zároveň všech tří šetření, bylo celkem 645. Tento vzorek by měl být reprezentativní co se týče pohlaví, věku, vzdělání a místa bydliště.    

Cesty do práce a potenciál práce z domu

Před pandemií se do práce dopravoval automobilem přibližně stejný počet lidí jako veřejnou hromadnou dopravou (soukromým automobilem 36 %, služebním automobilem dalších 5 % lidí a 4 % osob sdílelo cesty automobilem s dalšími lidmi, zatímco hromadnou dopravu vyžívalo 38 % respondentů). Pěšky a na kole pravidelně dojíždělo do zaměstnání pouze 13 % dotazovaných. Během první „covidové“ vlny podíl hromadné dopravy na cestách do práce klesl na méně než polovinu předpandemické výše (18 %) ve prospěch ostatních způsobů. Významná část – 11 % respondentů – práci vykonávala z domu a 10 % z různého důvodu práci nevykonávalo (byli na nemocenské, nucené dovolené, neplaceném volnu, mateřské dovolené nebo o práci přišli). Během dalších dvou sledovaných lockdownů na podzim 2020 a jaře 2021 se sice lidé do hromadné dopravy částečně vrátili (27 % a 30 % cest), ale jejich podíl je stále výrazně nižší ve srovnání s dobou před covidem. Navíc část respondentů očekává, že se již do veřejné hromadné dopravy nevrátí ani po skončení pandemie – přešli na automobilovou nebo nemotorovou dopravu, případně na práci z domova (viz tabulka 1).   

Tabulka 1: Využívané druhy dopravy cesty do práce před a během pandemie

Logicky vyvstává otázka, zda se pandemie stane nástrojem akcelerace „homeofficů“ a práce z domu (telecommutingu). V průběhu jednotlivých vln je vidět určitá adaptace, kdy se lidé postupně vracejí ke svému původnímu chování – největší pokles cest tak nastal během první vlny, kdy pracovalo celý pracovní týden mimo domov (a tudíž fyzicky dojíždělo každý den do práce) jen 47 % respondentů, během podzimu tento podíl mírně narostl na 51 % a na jaře 2021 už to bylo 63 % z nich. Naopak podíl těch, co pracovali pouze z domu, narostl z 6 % před pandemií na 28 % v 1. vlně, ale pak padal na 21 % ve 2. vlně a 17,5 % ve 3. vlně. Zajímavý je názor respondentů, jaký vidí potenciál u své pozice pracovat z domova i v budoucnu. O něco více než polovina jich odhaduje, že mohou z domu pracovat alespoň 1 den v týdnu.

Jak ukazuje odborná literatura, možnosti pracovat z domu ovlivňují nejen dostupné technologie, charakter práce a podmínky doma, ale také řada sociálních a psychologických faktorů. Především je to pocit vyloučení z pracovního kolektivu, případně pocit osamění doma a potřeba být s ostatními v osobním kontaktu. Z našeho šetření vyplývá, že těch, co práci z domova upřednostňují oproti práci na pracovišti, je 39 %, což je zhruba stejně jako těch, co upřednostňují práci mimo domov (40 %).  

Významnou roli hrají zaměstnavatelé, zda a jak telecommuting umožní. 56 % respondentů uvedlo, že jim zaměstnavatel neumožňuje práci z domu, oproti tomu 27 % může z domu pracovat dokonce 5 dní v týdnu. Na otázku, zda jejich zaměstnavatel plánuje umožnit svým zaměstnancům práci z domova i po skončení pandemie covid-19, odpovědělo kladně 17 %, záporně 53 % respondentů a ostatní nevěděli (30 %).  

Cesty za nákupy zboží každodenní spotřeby  

Zajímavá je situace u cest za nákupy zboží každodenní spotřeby. Před pandemií respondenti nakupovali v kamenných prodejnách nejčastěji 2x nebo 3x týdně. Během pandemie se však jejich chování výrazně změnilo, narostl podíl těch, co v kamenných prodejnách nakupují 1x a méně než 1x týdně a snížil se podíl těch, kteří nakupují 2x a vícekrát týdně. Snížila se tedy frekvence nákupů s fyzickou návštěvou obchodu (viz tabulka 2).  

Tabulka 2: Mobilita městského obyvatelstva – cesty za nákupy před a během pandemie

Nepřekvapivě opačně tomu bylo s nákupy online. Data naznačují, že se lidé postupně učili využívat online obchody i pro nákup zboží každodenní spotřeby. Postupně klesá podíl těch, kteří online nenakupují toto zboží vůbec, a naopak narůstá počet pravidelných zákazníků (viz tabulka 3).  

Tabulka 3: Mobilita městského obyvatelstva – nákupy online před a během pandemie

A jakými dopravními prostředky lidé nákupy realizují? Volba dopravního prostředku u cest za nákupy zboží každodenní spotřeby byla celou dobu poměrně konzervativní a změny byly pouze malé. Dominuje automobil (více než polovina cest), dále pak chůze a jízdní kolo (přibližně čtvrtina cest) a zhruba 15 % cest je realizováno veřejnou hromadnou dopravou (tabulka 4). 

Tabulka 4: Využívané druhy dopravy na cesty za nákupy (zboží každodenní spotřeby) před a během pandemie

Závěr

Na jaře 2020, kdy se nový koronavirus objevil a o jeho šíření a dopadech na zdraví nebylo ještě mnoho informací, poklesla mobilita obyvatel nejvíce. V následujících vlnách tohoto onemocnění včetně období nejtvrdších opatření na omezení pohybu a setkávání mobilita poklesla již méně. Lidé se adaptovali a krátkodobě měnili své chování, typy a způsoby aktivit, v delším období se pak postupně vraceli ke svým původním návykům. Do stejného stavu, jaký byl před začátkem pandemie, se však městská mobilita zřejmě nevrátí. Zkušenosti s novými technologiemi a prací „na dálku“ povedou k větší vstřícnosti zaměstnanců i zaměstnavatelů vůči práci z domu, rychle se rozvíjí také online obchody. Část volnočasových aktivit přešla do online prostředí též.

Z pohledu udržitelnosti je cílem snižovat kilometry ujeté motorovými vozidly (nebo alespoň jejich podíl na celkové dopravě). Online aktivity a telecommuting lze proto považovat za pozitivní trend, ale toto neplatí univerzálně.  Některé studie totiž ukazují, že část lidí na homeoffice naopak během dne uskuteční více cest a ujedou více kilometrů než ti, kdo pravidelně dojíždí do práce (např. při zařizování záležitostí, které by si jinak vyřídili cestou do nebo z práce, za sociálními kontakty atd.).

Během pandemie jednoznačně utrpěla především veřejná hromadná doprava, která jen pomalu získává své pasažéry zpět. Posilují individuální druhy dopravy, tedy automobily a nemotorová doprava – chůze, jízdní kola a koloběžky či jejich elektrické verze. Tyto trendy však vyžadují reakci ze strany měst, která by měla co nejvíce podpořit především environmentálně příznivou dopravu. Pandemii jako příležitost uchopila některá evropská města (např. Paříž) a rozšířila infrastrukturu a služby pro jízdní kola, nejprve dočasně, ale nakonec trvale. V ČR zatím žádné město k takto razantní podpoře nemotorové dopravy během pandemie nepřistoupilo, nezbývá než doufat, že tak učiní v blízké budoucnosti.

Poděkování

Prezentované výstupy vznikly v rámci výzkumného projektu podpořeného Technologickou agenturou ČR s názvem „Změny dopravního chování způsobené Covid-19 a jejich společenské dopady“ (č. TL04000094). Řešiteli projektu jsou tým Doprava a mobilita IEEP na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem (http://www.mobilita-ieep.cz/) a agentura STEM/MARK, a.s.

 

Autor: Hana Brůhová Foltýnová, Výzkumný tým Doprava a mobilita

Článek vyšel v časopise Pražská EVVOLUCE číslo 3/2021. Ke stažení zde.